Hafani, Madla a já I, II

Monika Seidlová: Hafani, Madla a já + Hafani 2, Madla, já a ďas (Cattacan) 

Hrdinka příběhu Róza přichází ve chvíli, kdy je třeba tým omladit, o místo novinářky lifestylového magazínu pro ženy. Do toho si její manžel najde milenku. A tak se z luxusního společného bytu odstěhuje do pronajatého 1+1 a přijme práci redaktorky na webu o domácích mazlíčcích. Aby měla ke své nové práci dostatek inspirace, syn Adam své matce přinese jako dárek štěně labradora, které někdo odložil. Nejen že místo rozhovorů s celebritami teď píše texty o klíšťatech a kočičích záchodech, ale najednou místo návštěv vernisáží a divadelních premiér kličkuje v noci mezi exkrementy na psí loučce a ráno při venčení si povídá hlavně s důchodci a bezdomovci. Ocitá se ve světě lidí, které spojuje to, že mají psa. Ale není si jistá, že je tohle život, který chce vést, přestože se z některých pejskařů stávají její přátelé. Róza navíc netuší, že její labradoří holka Madla Labradorová, stejně jako ostatní psi, život svých páníčků a paniček patřičně sarkasticky komentují.

Druhá kniha je volným pokračováním, v němž příběh obohatí ještě kočky.

Motto pro časy, kdy se jí nedaří prý autorka nemá. „Občas se toho na mě valí moc, jako na každého z nás. Když si říkám, co všechno bych měla a neměla, až mě začíná válcovat stres, uklidňuju se větou: „Nic nemusíš".  A když si říkám, jestli něco nedopadne a co když se stane to a to, doluju v hlavě větu: „No a co".  Motto to asi není, ale mě tyhle věty uklidňují.“